Ilustrátor pan Jiří Bouda

Rádi bychom Vám představili ilustrátora našich knih Pohádky pana přednosty a Pohádky přednosty Drahoráda pana Jiřího Boudu.

Pan Bouda miloval železnici, byla mu doslova souzena. Jeho lásku k železnici poznáte v každém jeho obrázku. Narodil se ještě za vlády Tomáše G. Masaryka v rodině akademického malíře Cyrila Boudy. Tak jako si kovářův syn hraje s kladívkem, ševcův syn s dřevěným kopytem, malířův synek Jiří si hrál s tužkami a štětci. Takže logicky následovalo u Jiřího Boudy studium na tehdejší Státní grafické škole a následně pak na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru prof. Karla Svolinského. Už na této škole ho cosi táhlo k dopravě, hlavně k železnici. Aby lépe poznal prostředí, stal se signalistou na nádraží v Praze – Bubenči.

Po vojně Jiřímu Boudovi osud přihrál neobvyklý a velmi náročný úkol – restaurování rozsáhlého Langweilova modelu Prahy v městském muzeu. Papírový model, pocházející z první poloviny 19. století, byl značně poškozený, některé části bylo nutno rekonstruovat. S manželkou Janou, také výtvarnicí, na něm pracovali šest let. Byla to krásná a současně piplavá mravenčí práce. Malé formáty ho ale zřejmě přitahovaly. Snad právě proto si oblíbil jednu charakteristickou formu grafiky - exlibris, což jsou malé obrázky, které ilustrátor používá ve svých knihách a slouží jako poznávací značka. Vytvořil jich přes tisíc. Nejčastějším motivem je samozřejmě nádraží, železnice, lokomotivy a také Praha. Ve výčtu tvorby pana Boudy nesmíme zapomenout na poštovní známky. Nejraději ale kreslil pan Bouda přímo na litografický kámen. V litografiích najdeme nejen železnici, ale i česká města a celou řadu motivů Prahy.

Autor knih Pohádky pana přednosty a Pohádky přednosty Drahoráda pan Robert Drozda si při psaní tajně přál, aby ji doplnily obrázky Jiřího Boudy. Přání se stalo skutečností, malíř namaloval nádraží, lokomotivy a jiné. Dnes už takové nejsou, ale kdysi byly. Nebo je to jen pohádka?